Stáhnout slovník zde

A
Abdomen - (zadeček), poslední ze tří článků hmyzího těla..
Abdominální - břišní.
Aberace - odchylka od normálního průměru, vlastností a znaků jedné generace.
Abiosféra - vrstva litosféry, v níž nejsou zastoupeny živé organizmy ani biogení látky a kterou působení organizmů neovlivnilo ani v minulosti.
Abiotické faktory - neživá část přírody jako součást ekosystémů : rozlišují se abiotické faktory fyzikální ( světlo, teplota, vlhkost, tlak, proudy, průhlednost vody apod.) a chemické ( minerální a organické mimo buněčné látky), viz. též biotické faktory.
Ablace - odnos sypkých hornin větrem; povrchové i vnitřní ubývání hmoty.
Abort -potrat
Abraze - schopnost rozrušování pobřeží příbojem, vlnou apod.
Absces - hnisavý nádor.
Abundace - počet jedinců na určité plošné jednotce.
Abysální - týkající se hlubokého moře ( 2000 - 6000 m).
Acetabulum - kloubní jamka pro hlavici kosti stehenní.
Acetylcholin - látka umožňující převod nervového vzruchu na neuromuskulární ploténce.
Acidofilie - vlastnost organizmů spočívající v tom, že vyžadují popř. dobře snášejí kyselou reakci substrátu (opak acidofobie).
Acidofobie - vlastnost organizmů spočívající v tom, že vyžadují alkaickou reakci substrátu s vyšší hodnotou pH (větší než 7,4).
Adaptrivní radiace - náhlý současný vznik různých forem organismů přizpůsobených různým podmínkám v určitém stadiu vývoje. Poměrně častý jev v minulých geologických epochách po vymření dominantní skupiny.
Adrenalin - hormon dřeně nadledvinek, působí při přenosu vzruchů.
Adultní - dospělý ve smyslu růstových stádií. .
Aerobní - označení pro způsob života organizmů, které pro svou existenci potřebují kyslík.
Afibrinogenemie - nepřítomnost fibrinogenu v krvi.
Agar - zaschlý rosol vyráběný z určitých druhů zaschlých mořských řas a užívaný v mikrobiologii jako živná půda pro bakterie.
Aglyfní - izodontní chrup hadů.
Agrocenóza - člověkem uměle vytvořené a udržované společenstvo organizmů produkující velké výnosy, ale ekologicky velmi citlivé.
Agroekosystém - umělý, labilní, ekosystém,který trvá dokud je udržován neustálými agrotechnickými zásahy. Agrosystémy bývají velmi jednoduché,
Akineze - stav strnutí živočichů a zastavení jejich pohybů na vnější popud, (zvláště jako ochranná reakce).
Aklimatizace - přizpůsobení organizmu uměle vzniklým podmínkám, odlišným od původ- ního životního prostředí, např. přenesením do jiné oblasti nebo společenstva.
Akrodontní - primitivní typ zubů bez kořenů, zuby nasedají na vrchol nebo na stranu čelistní hrany.
Aktinomyozin - svalová bílkovina.
Akvatický - způsobem života vázaný na vodu.
Albumin - skupina důležitých bílkovin v krvi.
Alela - dědičný základ znaku živého organismu, určitá forma genu.
Alelopatie - vzájemný vztah mezi organizmy ve společenstvu, kdy jeden jedinec vytváří a vylučuje do prostředí toxické látky negativně ovlivnující jedince jiného druhu (amenzalizmus,antibioza).
Alergická reakce - přehnaná, neadekvátně silná odpověď imunitního systému na setkání s antigenem.
Algofág - živočich živící se řasami..
Alkalický - zásaditý.
Alochtoní (alochton) - pocházející odjinud, cizorodý ( opak autochtoní).
Alofor - druh chromatoforu, (obsahuje žluté, červené nebo fialové pigmenty).
Alopatrie - výskyt dvou nebo více organizmů (rodů, čeledí), ve zcela jiných územích.
Alternující - (znaky v kresbě), pravidelně se střídající.
Aluvium - geol. útvar mladších naplavenin čtvrtohorních, nejmladší období čtvrtohor, holocén.
Amfibiont - obojživelný organizmus, rostlinný nebo živočišný.
Amficelní - obratel s dvěma ploškami (kloubními jamkami konkávními).
Amfigonia retardata - opožděné oplození.
Amfigonie - pohlavní rozmnožování.
Amorfní - beztvarý, také opak krystalického.
Amplexus axiliární - samec se drží při páření samice za předníma nohama (pektorální).
Amplex inguinální - samec drží samici v pánevní oblasti, ( pelvinální držení).
Amonotélní - živočichové ( larvy obojživelníků a sladkovodní ryby), kteří mohou vylučovat amoniak s velkým množstvím vody.
Anabióza - dočasné klidové stadium organismu s výrazně sníženou látkovou výměnou, projev přizpůsobení se nepříznivým životním podmínkám.
Anaerobní - označení způsobu života organizmů, kteří nepotřebují k životu kyslík.
Anadromie - stahování ryb žijících v moři do řek z důvodu tření.
Anafylaktický - ( šok), prudké poruchy krevního oběhu a dýchání způsobené anafylaxí.
Anafylaxe - přecitlivělost, onemocnění vzniklé vniknutím cizorodé látky ( bílkoviny) do organizmu ( např při injekci některých léků).
Analgetika - léky tlumící bolest, ne však jejich příčinu.
Anální - řitní.
Anamnia - ( bezblanní), obratlovci ( kruhoústí, paryby, ryby, obojživelníci), vázáni svým svým rozmnožováním na vodu. Vajíčka ( jikry), která obsahují kromě svého zárodku i žloutkový vak jsou kryta pouze tenkou blankou, jež umožňuje spojení zárodku s okolním prostředím, ale nezabraňuje jeho vysychání. Výměna plynů i zplodin se děje prostřednictvím vody.
Anatomie - med. nauka o stavbě a skladbě orgánů.
Anémie - chudokrevnost, úbytek červených krvinek.
Angulare - kost úhlová.
Anteorbitální okno - spánková jamka.
Anterioventrální - přední a břišní, také směrem vpřed a k břichu.
Antigen - cizorodá látka schopná vytvářet v těle protilátky.
Antigenní struktura - struktura cizorodé látky, která vyvolává v těle tvorbu obranných protilátek.
Antikoagulační ( antikoagulans) - prostředky snižující srážlivost, krve.
Antropomorfismus - přenášení lidských vlastností na přírodu.
Aorta - srdečnice.
Apicale - (štítek) nadčenichový.
Apikální - vrcholový, koncový.
Aplikace turniketu - přiložení nafukovací manžety.
Aposematické - výstražné (zbarvení).
Apterní - (entomolog.) bezkřídlý, beze stopy po křídlech.
Arboreální - stromový, mající vztah ke stromům.
Arborikolní - žijící na stromech.
Areál - oblast rozšíření určitých organizmů, typů biotických společenstev nebo jiných vyhra- něných jevů. Může být původní i druhotný, endemický i zbytkový (reliktní), podle tvaru a souvislosti rozčleněný neboli disjunktivní, rozptýlený, pásový apod.
Archipterygium -nespecializovaná ploutev lalokoploutvých ryb nadřádu Rhipidistia, vývojový předstupeň nohy
Aridní - suché, vyprahlé, pouštní nebo stepní s formacemi efemérních nebo sukulentních rostlin.
Articulare - kost přípojná.
Asepse - soubor opatření bránící vniknutí mikrobů do rány. Nepřítomnost choroboplodných zárodků.
Asimilační barviva - látky umožňující fotosyntézu (vázání sluneční energie v těle organizmu
Asociace - sdružení, shlukování.
Astigmatismus - med. porucha vidění způsobená nesprávným zakřivením rohovky, takže se paprsky v oku nespojují v jednom bodě.
Atavismus - opětovný výskyt znaků , které nejsou vlastní bezprostředním předkům, ale které se objevují u vzdálených předchozích generací.
Atlas - první, krční obratel.
Atrofie - zakrňování, ubývání, hynutí med. chřadnutí a zmenšení normálně vyvinutého Orgánu.
Autoekologie - ekologie jediného druhu.
Autochtoní (autochton) - původní, ( nepřemístěný druh), (opak alochtoní).
Autofýza - rozpad nebo odumření organizmů vlastními fermenty bez spolupůsobení bakterií.
Autotrofní - organizmy, ( rostliny), které si vytvářejí sami organické látky k čemuž využívají energie slunečního záření.
Autonomie - samovolnost, spontánnost, schopnost některých živočichů odvrhnout při podráždění určitou část těla jako ochranný reflex.
Avitaminóza - chorobný stav vyvolaný chyběním určitého vitamínu v potravě.
Axiální - osový ve směru osy.
Axis - čepovec, druhý krční obratel.
Azonální půda - půda vyskytující se ve všech klimatických zónách, nezávisle na podnebí.

B
Bakteriostatikum - látka zastavující růst a rozmnožování bakterií, aniž by je usmrtila.
Bakteriózy - onemocnění způsobená parazitickými bakteriemi.
Batesovo mimikry - napodobování jedovatého nebo nepoživatelného živočicha neškodným živočichem.
Bazální - základní, základový.
Benthos - bentické organizmy, společenstvo rostlin a živočichů žijících na dně vodní nádrže, toku nebo moře, jsou přisedlí nebo se volně pohybují.
Bifokální - dvouohniskový.
Bifurkace - med. rozdvojení.
Bilharzióza - schistosomóza.
Bimodální - druhy zvířat, které jsou živorodé, ale mohou klást vejce.
Binární dělení - rozdělení mateřského jedince prvoka na dva jedince dceřiné.
Binokulární vidění - vidění oběma očima současně, důležitá podmínka prostorového (stereoskopického) vjemu.
Binomický - související s pojmenováním druhu dvěma jmény, rodu a druhu.
Biocenóza - způsob vzájemného soužití organizmů různých druhů na jednom místě.
Biogeocenóza - největší přirozený celek v rámci biosféry, zahrnující živou složku i neživé prostředí, na něž jsou společenstva organizmů vázána.
Biochor - soubor shodných biotopů.
Biometrie - podobor morfologie zabývající se měřením a vážením organismů.
Bioindikátor - organizmus, skupina organizmů nebo společenstvo ukazující určité podmínky nebo jejich změny v životním prostředí svou přítomností, nepřítomností, chováním nebo změnami.
Biologie - věda o životě.
Bioluminiscence - světélkování některých živočichů.
Bionomie - věda zabývající se životem organizmů, zvláště z hlediska způsobu výživy, prostředí apod.
Biosféra - oblast rozšíření života na naší Zemi a současně soubor veškeré živé hmoty. Má složitou strukturu, dělí se na četné další sféry (hydrosféra, pedosféra apod.) a její jednotlivé složky úzce souvisejí.
Biota - soubor živých organizmů ve velkém, biologickými bariérami omezeném území, např. na ostrově, kontinentu, pohoří, zoogeografické oblasti.
Biotické faktory - složky živé přírody působící na jiné organizmy v jejich prostředí. Rozlišují se na potravní a homotypické (vlivy jedinců téhož druhu).
Biotop - životní prostředí určitého organizmu na určitém stanovišti.
Bipední - běhající po dvou nohách.
Biplánní obratel - s oběma kloubními ploškami rovnými.
Boreál - teplejší a sušší prostředí ve středním halocénu, průměrné roční teploty v Evropě byly o 2 stupně C vyšší než v současnosti. Šíření smrku, vznik stepí.
Boreomontánní (boreoalpinní) rozšíření - zeměpisné rozšíření druhů, při němž většina jedinců žije na území ¨tajgy, zatímco nepočetné zcela izolované populace obývají (od ledových dob) horské polohy v nižších zeměpisných šířkách.
Brachiace - ručkování, pohyb šplháním a lezením po větvích v zavěšené poloze, vlastní zejména primátům. Součástí adaptace na brachiace je částečně předozadně oploštělý hrudník. Pomocí brachiace některé druhy opic ve větvích skáčou i na několikametrové vzdálenosti.
Brachypterní - se zkrácenými (a proto nefunkčními) křídly.
Bradykinin - látka uvolňující se při zánětu ( způsobuje zvýšené prokrvení v místě zánětu), otok, zarudnutí je následkem, ( viz Histamin).
Břišní lis - soustava a činnost svalů stěny břišní a bránice.
Bromélie - čeleď Brromeliadeae jsou jednoděložné rostliny (řádu křižatkokvětých) hlavně V tropech J. a Stř. Ameriky, často s růžicí tuhých listů.
Byssus (byssové vlákno) - hedvábí vylučované zvláštní žlázou na břišní straně nohy u mlžů.

C
Calcaneus - kost patní. Canthalia - nadnosní ( štítek u hadů ).
Canthus rostralis - rostrální hrana na hlavě plaza, rozhraní mezi stranami a svrškem hlavy v linii mezi čenichem a svrchní stranou orbity.
Cenobiont - organizmus jako člen určitého společenstva, cenózy.
Cenobióza - společenstvo organizmů ve společenstvech.
Cerky - pár jednoduchých nebo článkových, krátkých nebo dlouhých přívěsků 11. zadečkového článku hmyz, někdy i klíšťkovitého tvaru.
Chelicery - klepítka pavoukovců. Každé z nich je tvořeno základním článkem na kterém je ostrý, špičatý drápek, kterým pavouk případně vstřikuje jed do oběti.
Chinofil - sněhomilný organismus.
Chinofobní druh - organismus nesnášející sníh .
Chinofor - druh schopný přežívat ve sněžných oblastech, ale bez zřejmého přizpůsobení.
Chiropterygium - pětiprstá kráčivá končetina suchozemských obratlovců, která vznikla v průběhu fylogenetického vývoje z ploutvové končetiny lalokoploutvých ryb. Její vznik souvisí s přechodem obratlovců k životu na souši.( archipterygium).
Chitin - jedna ze složek vnější kostry hmyzu, která je velmi pevná, pružná a do určité míry odolná vůči chemikáliím.
Choany - vnitřní nozdry.spojují dutinu nosní s dutinou ústní.
Chorda - struna hřbetní, podélná pevná osa těla strunatců ( u obratlovců většinou jen v zárodečném vývoji, později nahrazena páteří ).
Chorioallantois - tenká, blanitá vrstva vajec opatřených skořápkou, která zajišťuje výměnu plynů.
Chování agonistické - souhrnný název všech prvků chování, které jedinec používá proti rušivému vlivu jiného jedince téhož nebo jiného druhu (agresivita). Zahrnuje všechny prvky aktivního ( imponování, hrozba, útok), i pasivního bojového chování (chování usmiřovací, obrana, útěk) Chování aganostické zajišťuje minimální životní prostor jedince nebo rodiny, která ovlivňuje hustotu populace, podporuje rozšiřování druhu a zvýhodňuje zdravé jedince.
Chování epigamní - veškeré chování, které vede k rozmnožování.
Chování komfortní - projevy bezprostředně související s péčí o povrch těla (drbání, koupání, válení se po zemi, olizování apod.) nebo s pocitem libosti.
Chování pátrací - aktivní chování jímž živočich získává a shromažďuje informace o Prostředí, v němž žije. Chování pátrací je instiktivní, silně druhově Specifické a je nutnou součástí procesu učení.
Chování potravní - instinktivní chování podmíněné vyhledáváním a příjímáním potravy. Je určeno dvěma faktory: vnějším, tj. druhem, množstvím a dostupnosti potravy a vnitřním, tj. pocitem hladu popř. žízně.
Chování přeskokové - chování v konfliktních situacích vedoucí ke střetu konfliktních tendencí, např. střet mezi tendencí zaútočit nebo utéci.
Chování rodičovské - veškeré chování zahrnující péči o potomstvo. V zásadě je instinktivní, ale musí dozrát.
Chování sexuální - zahrnuje vlastní pářící chování a kopulaci. Navazuje na chování epigamní.
Chování sociální - soubor všech prvků chování, které slouží k udržování a regulaci individuálních vztahů v rámci society.
Chování teritoriální - chování, které zajišťuje nárok jedince popř. skupiny příslušníků jednoho druhu na životní prostor. Přispívá relativně k rovnoměrně rozdělení příslušníků populace v biotopu a tím brání přemnožení a zároveň přispívá k šíření druhu. Zvyšuje pravděpodobnost setkání sexuálních partnerů. Podporuje soudržnost párů nebo societ a tím optimalizuje reprodukci druhu, zajišťuje nabídku potravy.
Chování vrozené - chování potencionálně existující již v okamžiku narození jedince, které se může realizovat později, v průběhu jeho ontogenetického vývoje, kdy je vyvoláno působením jak vnějších faktorů, tak vnitřních stimulů. Je geneticky zakódované (fixované), nedá se naučit ani učením v zásadě změnit, (instinkt)..
Chování získané - chování které se vytvořilo během ontogenetického vývoje jedince, obvykle na základě učení. U bezobratlých se vyskytují jen jednoduché projevy chování získaného, jejichž podstatou jsou procesy vrozené. U obratlovců stoupá podíl chování získaného v závislosti na stupni jeho fylogenetického vývoje.
Chromatin - součást buněčného jádra.
Chromatofor - buňka obsahující barvivo.
Chromatografie - metoda dělení směsi látek na jednotlivé složky.
Chromozóm - stužkovitý (vláknitý), párový útvar vznikající v jádru buňky při jejím nepřímém dělení ( mitóza ); vláknitě uspořádaný chromatin, který se charakteristicky barví a jehož počet je pro každý druh daný.
Circumorbitalia - oboční štítky ( např. u zmijí ).
Cirkadiální cyklus - vnitřní rytmus organismu s periodou rovnou přibližně 24 hodinám , (také diurnální - denní).
Cirkannuální cyklus - vnitřní rytmus organismu trvající jeden rok.
Cirkulační kolaps - selhání krevního oběhu.
CLD ( Certain Lethal Dosis ) - stoprocentní smrtelná dávka.
Collare - příčná linka štítků vytvářející na krku obojek.
Columella auris - sluchová kůstka.
Coronoid - ( vraní ), kost spodní čelisti u hroznýšovitých hadů.
Coxa - kyčel, bazální článek hmyzí nohy.
Citrátová plazma - plazma obsahující citran sodný, který zabraňuje v patřičném poměru srážení krve.
Cyanofág - virus sinice.
Cykloidní - šupina tvaru okrouhle vejčitého s hladkým zadním okrajem.
Cysta - klidové stadium (nejčastěji u prvoků), opatřené ochranným obalem.
Cytologie - obor biologie, který studuje buňku, její složení a činnost.

D
Daltonismus - částečná barvoslepost.
Dávka séra - množství séra ( správněji antiséra ), které je nutno použít při intoxikaci. Je odvislá od obsahu účinných protilátek ( výrobce obvykle uvádí jejich množství a doporučuje i jeho množství ).Aplikace se provádí do svalu ( intramuskulárně ) nebo do žíly ( intravenózně ).
Defekace - normální vyprázdnění střevního obsahu ( výkalů ).
Definitivní hostitel - ten z hostitelů parazita, v němž probíhá pohlavní (bisexuální) rozmnožování.
Degradace prostředí - poškození a ochuzení životního prostředí působením přírodních faktorů , ale častěji člověka. Nebezpečná je např. degradace půd způsobená poklesem humusu.
Dehydratace - odvodnění, ochuzení těla živočicha o vodu.
Dendroekologie - vědní obor studující vzájemné vztahy dřevin a jejich prostředí, V současnosti sleduje zejména negativní vlivy civilizace na růst stromů.
Dendrolit - zkamenělé dřevo.
Dentale - spodní čelist obratlovců nesoucí zuby. Na rozdíl od plazů ji tvoří u savců jediná kost spodní čelisti.
Dentice - soubor zubů, které mají společnou funkci, souvisí se společným vývojem.
Denzita - hustota.
Deprivace - ztráta ekologické odolnosti následkem zjednodušení společenstva (biocenózy). U jedince pokles odolnosti obecně.
Dermální - kožní.
Dermis - škára, spodní část kůže plazů ( vrchní se nazývá epidermis ).
Destrukce kapilárních endotelií - porušení krevní nebo lymfatické výstelky cév.
Dezertizace - (též dezertifikace), přeměna travnatých, křovinatých nebo lesních biotopů v poušť vlivem přírodních faktorů nebo člověka.
Diakondylní - (lebka ), se dvěma kloubními hrboly.
Diapsidní - ( lebka ) se dvěma páry spánkových jam.
Diluvium - starší období a útvar čtvrtohor ( tj. nejmladší geologické období v němž vznikl člověk). Pleistocén ( toto označení je vhodnější než diluvium ).
Dichromatické vidění - barva, které jsou viděny, jsou složeny ze dvou barev (psi, kočky).
Dichromatismus - rozdílné zbarvení samce a samice jednoho druhu. Často je užíváno bez závislosti na tvarové odlišnosti.
Difodontní - chrup vyměňující se jednou za život.
Dimorfismus - dvoutvárnost, jev, kdy se u jednoho organizmu vyskytují dvě morfologické formy, lišící se tvarem těla, velikostí, zbarvením.
Diploidní - týkající se dvou sad chromozómů (2n).
Dipterolog - badatel zabývající se studiem dvoukřídlého hmyzu.
Disjunkce - vytvoření nesouvislých areálů, jejichž spojení brání ekologické podmínky. Většinou je disjunkce ovlivněna ledovými dobami. V některých případech má disjunkce vývojové historické příčiny, kdy určitý taxon na části původního areálu vyhynul.
Disperze - rozmístění jedinců populace určitého druhu organizmu na ploše nebo v prostoru.
Distální - okrajový, vzdálený od středo těla, směrem od středu těla.
Diverzifikovaný - rozrůzněný, rozmanitý, rozličný.
Diverzita - rozmanitost.
Diurnální - žijící ve dne.
DNA - kyseliny desoxyribonukleová.
Dokonalá proměna - (holometabolie), ontogenetický vývin hmyzu při němž nedospělé stadium (larva), postrádající vnějších dospělce (křídla, kladélko apod), musí prodělat před dosažením dospělosti klidové stadium zvané kukla.
Dominace - převládání, osobní vlastnost charakterizovaná ovládáním druhých, sebeprosazování, nepoddajnost.
Domovský okrsek - home range, oblast, kde jedinec nebo skupina jedinců získává potravu, vyvádí mláďata apod. Uvnitř domovského okrsku, který se může překrývat s jinými, je teritorium, vlastní území, které zvíře nekompromisně hájí.
Dormace - klidové období provázené zpomalením životních pochodů, vývoje a růstu.
Dorzální - hřbetní, směřující ke hřbetu.
Dorzolaterální - ležící na rozhraní hřbetu a boků.
Dorzoventrální - situovaný směrem od hřbetní k břišní straně, kolmo k podélné ose, směřující od zad k břichu.
Drift - proudění vody, které způsobuje vítr, posun, vychýlení, předměty hnané nebo nahromaděné proudem vody nebo vzduchu.
Durofág - organizmus požírající uhlí.
Duvernoyho žláza - ( parotidní ), zvláštní slinná žláza ( hornoretní, zadní ), ve které se u užovkovitých hadů tvoří jedovatý sekret.
Dystrofie - chorobný stav způsobený poruchou výživy organismu nebo orgánu.

E
Ectopterygoid - kost příčná ( křídlová zevní ).
Edafologie - nauka o půdě jako biologickém prostředí.
Edafon - živá složka půdy,obsahuje bakterie, řasy, sinice, houby, prvoky, hlísty, členovce a jiné bezobratlé a obratlovce. Euedafon - druhy trvale žijící v půdě (krtek), protoedafon - v půdě žijí jen vývojová stadia (larvy, kukly hmyzu), hemiedafon - druhy žijící v půdě příležitostně ( chvostoskoci) pseudiedafon - druhy zdržující se v půdě jen dočasně, hledájící zde úkryt, potravu, tychoedafon - druhy vyskytující se v půdě jen náhodně, většinou brzy hyne.
Edatop - soubor podmínek půdního prostředí.
Edém - otok.
Efemérní - jednoleté rostliny, s velmi krátkou vegetační dobou.
Ekdyse - období svlékání u hadů.
Ekdyson - hormon zprostředkující svlékání.
Ekologická nika - místo, které živý organizmus zabírá v přírodním společenství.
Ekologie - nauka o vztazích organizmů k prostředí a o vztazích mezi organizmy v určitém prostředí.
Ekologická valence - míra tolerance druhu k ekologickým podmínkám.
Ekosféra - souhrn vlastností Země umožňující vývoj života.
Ekosystém - soustava živých organismů a neživého prostředí s uzavřeným oběhem látek a energie (blízký biogeocenóze). Rozlišujeme mikroekosystémy, např. strom, mezoekosystémy, např. les, a makroekosystémy - celé pásmo tajgy apod.
Ekotop - obdoba biotopu, ale s větším důrazem na podmínky.
Ekotyp - soubor biotypů jednoho druhu s určitou kombinací genů. Ekotypy se mohou vzájemně křížit, ale i vyčleňovat jako poddruhy.
Ekribelátní - pavouci, kteří nemají kribelium, ale jen normální snovací bradavky.
Ektoderm - vnější zárodečný list vznikající při rýhování oplozeného vajíčka mnohobuněčných živočichů v období gastrulace.
Ektofág - organizmus živící se na povrchu hostitele.
Ektofyt - rostlinný cizopasník žijící na povrchu hostitele.
Ektoparazit - parazit živící se na povrchu hostitele.
Ektoterm - živočich s teplotou závislou na okolním prostředí.
Ekvační dělení - jeden z typů dělení jádra při vývinu pohlavních buněk.
Ekvitabilita - druhová vyrovnanost, míra vyrovnanosti zastoupení jedinců u biologických druhů tvořících společenstvo. Maximální ekvitabilita nastává v případě stejného počtu jedinců u všech druhů v biocenóze.
Elektroforéza - analytická metoda využívající vodivost iontů v roztoku k jejich kvalitativnímu nebo kvantitativnímu oddělování, pohyb elektricky nabitých částic v roztoku vlivem elektrického pole.
Elize - vyloučení druhu ze společenstva změnou podmínek prostředí.
Embolie - patologické ucpání tepny trombem, tukem nebo vzduchem, které tam byly zaneseny krevním proudem.
Embryogeneze - vývoj embrya.
Emerzní kultura - pěstování vodních rostlin ve vlhkých podmínkách nad vodou, na souši.
Emetikum - látka vyvolávající zvracení.
Encystace - vytvoření cysty jako součást životního cyklu některých organizmů. Umožní jim to překonat nepříznivé životní podmínky.
Endemický - druh omezený ve svém rozšíření na jediné geografické území zemského povrchu.
Endogení - vnitřní, uvnitř vznikající.
Endokrinní žláza - žláza s vnitřní sekrecí.
Endolymfa - tekutina vyplňující prostor hlemýžďovitého kanálku ve vnitřním uchu obratlovců.
Endoparazit - parazit žijící uvnitř hostitele.
Endotermní - obratlovci, kteří mohou regulovat svoji tělesnou teplotu.(endoterm).
Enteritida - (enteritis ), zánět tenkého střeva..
Enteroestragon - trávící hormon, po vyprázdnění žaludku tlumí žaludeční činnost
Entomofág - živočich požírající hmyz.
Entomofilie - ( entomogamie ), hmyzosnubnost, vlastnost některých rostlin, že jejich pyl je přenášen hmyzem.
Environmentalismus - učení zabývající se vztahy mezi vnějším (přírodním) prostředím a společenským vývojem.
Enzym - biolog. chemická látka bílkovinové povahy vyskytující se jen v živých organizmech, uskutečňující a urychlující jako katalyzátor látkový a energetický metabolismus buňky, její biochemickou aktivitu, ferment, biokatalyzátor.
Epidemiologický význam - podíl na vyvolávání a šíření onemocnění.
Eocén - střední geologické oddělení starších třetihor (paleogénu).
Epidermální - pokožkový.
Epidermis - 1. Jednovrstvá pokožka u rostlin. 2. Horní vrstva pokožky u mnohabuněčných živočichů, u bezobratlích většinou jednovrstvá, u měkkýšů vícevrstvá.
Epifit - rostlina žijící přisedle na povrchu jiných rostlin, avšak živící se samostatně, neparazitující.
Epigamní - rozmnožovací chování.
Epigeický - obývající povrch půdy.
Epiglottis - masitá bulka před vyústěním hrtanu, která zesiluje syčení.
Epigynie - pohlavní destička u pavouků. Sklerotizovaná struktura u ústí pohlavního otvoru samice. Každý druh má unikátní strukturu, která je proto důležitá při jejich určování.
Epimerní vývin - (entomolog.), nedospělá stadia mají již po ukončení zárodečného vývinu stejný počet tělních článků jako dospělci.
Epitel - buněčná výstelka, tkáň.
Eredikační program - likvidace introdukovaných druhů.
Ergotismus - otrava námelem.
Eroze - rozpad hornin a jiných útvarů vlivem větru, vody, znečištění prostředí (chemická e.) nebo působením organismů.
Eruciformní - housenkovitý (eruka = housenka), zpravidla se znaky opačného charakteru než u kampodeoidních larev, hlava hypognátní s krátkými tykadly, nohy krátké, cerky scházejí.
Erucismus - otrava housenkami.
Etologie - vědecký obor zabývající se chováním zvířat
Euryekní druh - druh se širokou ekologickou valencí.
Erytém - zarudnutí.
Eurytopní druh - druh vyskytující se na mnoha typech stanovišť.
Erytrofor - druh chromatoforu.
Erytrocyt - červená krvinka.
Eocén - epocha terciéru ( triocén ).
Estivace - snížená aktivita vyvolaná vysokým horkem nebo suchem ( letní spánek ).
Etnografie - věda o kultuře a způsobu života národnostních skupin.
Etologie - věda o životních projevech živočichů a jejich způsobu života.
Etylacetát - bezbarvá tekutina narkotických vlastností.
Eubiosféra - oblast současného rozšíření živých organismů na Zemi.
Eurybiont - organismus schopný žít za nejrůznějších podmínek, např. různých teplot (euryterm), vlhkosti (euryhygrobiont), slanosti (euryhal), atd. Eurybionti se také označují jako euryekní organismy.
Euryfagie - přijímání jakékoliv potravy.
Eurytermní - schopný se přizpůsobit značně odlišným teplotám prostředí, opak stenothermní
Eurytopní - schopný existence v různých biotopech, v různých podmínkách životního prostředí, opak stenotypní.
Euryzomní organizmus - žijící v mnoha výškových stupních.
Eutrofie - vysoká produkce organické hmoty, s místním nedostatkem kyslíku rozpuštěného ve vodě.
Eutrofizace - postupné obohacování vody a půdy organickými živinami, které má za následek růst primární produkce zelené hmoty. Eutrofizace přirozená - proces trvající tisíce až desetitisíce let. Eutrofizace indukovaná ,(antropogenní) - představuje významné zkrácení procesu na roky až desítky let, je především způsobena metodami užívanými zemědělství, průmyslové technologii a vypouštěním odpadních vod.
Evoluce - vývoj, rozvíjení.
Excize - operativní vyříznutí.
Exkrece - odstraňování pro tělo nepotřebných nebo jedovatých látek.
Exogenní - zevní, zevního původu.
Exotermie - uvolňování tepla z organizmu.
Exotermní - obratlovci, kteří nemohou regulovat svou teplotu. Jejich tělesná teplota je téměř stejná jako teplota okolí.
Exoskelet - vnější pevná kostra ( např. u členovců).
Extenzita - rozpětí, rozsah, rozsáhlost.
Exuvie - krunýře, části krunýřů nebo pokožka, které jsou zanechány po svlékání členovců, plazů.
Extince - med. utlumení, vyhasnutí nákazy.

F
Fascie - povázka, blána obepínající sval.
Fasciotomie - protětí povázky.
Femur - kost stehenní.
Femorální - stehenní.
Fenotyp - komplikovaný výsledek genů, které se skutečně projevily a všech vlivů prostředí od okamžiku, kdy bylo vajíčko oplodněno
Fenologie - nauka zabývající se vztahy mezi podnebím, počasím a růstem rostlin.
Feromon - chemická látka přenášená vzduchem nebo po hladině vody, která ovlivňuje chování. živočichů.
Fertilita - plodnost.
Fetální - týkající se plodu.
Fibrilace - rychlé a nekoordinované stahovaní jednotlivých svalových snopců srdečního svalu.
Fibrin - vzniká z fibrinogenu při procesu srážení krve.
Fibrinogen - faktor srážení krve.
Fibula - lýtková kost.
Fissiparie - jev, kdy se mateřský jedinec rozdělí na dvě stejné části, v kterých regenerují chybějící orgány.
Flovivor - živočich živící se květy.
Folidóza - ( pholidosis ), struktura ošupení.
Folikulární - ( folikur ), vylučovaný folikulem.
Folikulizační hormon - hormon adenohypofýzy, vyvolává tvorbu spermií ve varleti A růst folikulů ve vaječníku, podporuje tvorbu estrogenu.
Folivorní - listožravý.
Forézie - pasivní transport živočicha na pohyblivém nosiči, kterým může být např. i jiný živočich (tzv. zooforézie).
Fosfolipasa - enzym účastnící se ve vnitřním dýchacím řetězci ( získávání energie pro organizmus ).
Fosilní - předvěký, zkamenělý.
Fotoperioda - světelná část dne, ovlivňující rozhodujícím způsobem život rostlin i živočichů.
Fotopigment - barvivo zrakových buněk, schopné měnit světelný vjem v nervový vzruch.
Frenale - ( štítek ), uzdičkový.
Frontale - kost čelní, frontální - štítek čelní.
Fotofory - chromatofory, které mohou svítit.
Fylogeneze - historický vývoj živých bytostí od jednodušších ke složitějším.
Fytocenologie - nauka o společenstev rostlin, rostlinní sociologie.
Fytocenóza - rostlinné společenstvo vytvářející vlastní vnitřní prostředí - fytoklima. Je součástí biogeocenózy.
Fytofilní - druhy ( ryb ), které se třou na vodních rostlinách.
Fytofagie - býložravost.
Fytolit -sediment vytvořený činnosti rostlin.
Fytomorfmní - podobající se rostlině ( fytomorfmní živočich ).
Fytoparazit - rostlinný cizopasník 1. Živočich parazitující na rostlinách. 2. Cizopasná rostlina.
Fytoplankton - společenstvo volně se vznášejících mikroskopických sinic a řas, žijících ve stojatých vodách.
Fytosaprofág - živočich živící se rostlinnými šťávami.
Fytotoxiny - toxiny rostlinného původu (např. alkaloidy, některé glykosidy).
Fytozoologie - nauka o životních funkcích a pochodech.

G
Gameta - pohlavní buňka živočichů a rostlin ( u živočichů vzniká v gonádách, u rostlin v gametangiu).
Ganglion - nervová uzlina.
Gastroenteritida - zánět žaludku a tenkého střeva.
Gastrolit - spolknutý kámen, který slouží k rozmělňování potravy v žaludku, napomáhá trávení.
Gastrula - vývojové stadium zárodku mnohobuněčných živočichů, vzniká z blastuly vchlípením určité její části dovnitř do dutiny zvané blastocel. Tímto procesem (gastrulace) vznikají dva první zárodečné listy, vnější ektoderm a vnitřní endoterm
Gen - součást chromozómu, nositel dědičnosti, určité vlastnosti. Může mít různé formy - alely.
Genetická variabilita - existence několika alelických variant, umožňující vznik jedinců s rozmanitými vlastnostmi, z nichž se pak přírodním výběrem upřednostní nejvhodnější forma.
Genetický drift - ztráta genetické variability, snižující životaschopnost druhu, (heterozygotní populace se mění na hymozygotní).
Genofond - soubor genů určité skupiny jedinců, druhů aj. dědičný základ všech vlastností organismů v určitém přírodním celku.
Genom - celkový soubor chromozómů jedince.
Genotyp - soubor všech dědičných znaků faktorů, znaků organizmu, které jsou uloženy v jádře. Souhrn všech dědičných vloh.
Geneze - vznik, původ, způsob a postup vzniku.
Geochronologie - postup vývoje života na Zemi v závislosti na abiotických složkách.
Geofág - živočich požírající půdu (stráví i organické části v ní obsažené).
Geografická rasa - soubor jedinců z určitého území, kteří se odlišují od jedinců téhož druhu žijících na územích ostatních (poddruh).
Geosféry - soustředěné vrstvy obepínající celou planetu , (geologické obaly - granitový, bazaltový aj.).
Geotropismus - růst a ohyb rostlinných orgánů způsobený zemskou tíží, jejich orientace do vhodné polohy ve směru působení zemské tíže.
Gestace - poměr délky období od oplození vajec po jejich vykladení.
Glaciální - týkající se ledovce.
Glaciální relikt - druh jehož jedinci (populace) přežívají na našem území od posledního zalednění (skončilo před 10 000 lety).
Glandula venenosa - jedová žláza.
Globulin - jednoduchá bílkovina obsažená v krvi, mléce a ve svalech.
Glottis - hlasivková štěrbina, průchod mezi hlasivkami, hlasivka.
Glukóza - šestiuhlíkatý monosacharid ( hexóza ), obsahující aldehyckou skupinu, základní stavební složka škrobu a celulózy.
Gonáda - pohlavní žláza.
Gonochorismus - oddělené pohlaví.
Gradient - postupné změny určitého faktoru přírodního prostředí, které ovlivňují výskyt určitého biologického druhu. Např. klesání teploty v závislosti na vzrůstu nadmořské výšky, výsledkem je např. gradient rostlinného krytu.
Granulom - uzlíkovitý zánět s charakteristickým drobnohledným obrazem.
Gravidita - březost, gestace.
Gulární - v oblasti hrdla ( šupiny ).
Guanofor - chromatofor ( krystalky guaninu, guaninových purinů ).
Gynogenetická forma - vzniká tak, že spermie po spojení s vajíčkem pouze spouští proces rýhování ( proces vývoje zárodku ), ale nepředává vzniklému zárodku své geny, neboť samčí genom je pomocí geneických bariér ( zábran ), v určité fázi úplně vyloučen..
Gynogeneze - vývoj zárodku v podstatě jen ze samičí pohlavní buňky ( partenogeneze ).

H
Hálka - (cecidie), patologická odchylka a deformace v růstu a tvaru rostlinných orgánů (např. duběnka), růst hálky je vyvolán napadením rostlinné tkáně živočichy (např. blanokřídlým hmyzem, brouci) nebo houbami.
Halofyt - slanomilná rostlina; tzv. obligátní halofyt roste jen ve slaných půdách. Fakultativní halofyt se vyskytuje na slaných půdách jen příležitostně.
Haploidní - počet chromozómů v buňce - poloviční počet chromozómů v buňce, vajíčku nebo spermatu, po oplodnění se počet zdvojnásobí ( diploidní ), někdy může být i vícenásobný ( polyploidní ).
Heliobiologie - věda o změnách životních procesů v souvislosti s vlivem Slunce na živé organizmy.
Heliofilní - milující slunce, sluneční typ.
Heliofobie - únik živočichů před slunečním zářením do stínu.
Heliofyt - světlomilná rostlina.
Heliotermní - (živočich) získává tělesnou teplotu ze slunečního záření.
Helobiont - bahenní organismus.
Hematurie - obsah červených krvinek v moči, ( známka krvácení do močových cest ).
Hematofagie - požívání nasáté krve.
Hemimetabolie - nedokonalá proměna.
Hemipenis - párový oplozovací orgán hadů a ještěrů.
Hemoglobin - bílkovinové barvivo červených krvinek obsahující železo, to poutá na sebe kyslík a umožňuje prostřednictvím krve přenos kyslíku z plic do tkáně.
Hemolymfa - krvomíza, krevní tekutina některých bezobratlých, např. hmyzu. Krevní barviva jsou v ní rozpuštěna, krevní buňky mají amébovitou podobu.
Hemolýza - rozklad červených krvinek za současného uvolňování krevního barviva.
Hemorrhagická horečka - onemocnění charakterizované zvýšeným krvácením do tělních dutin, sliznic, do podkoží, kloubů atd.
Hemorrhagický - krvácivý, s příměsí krve.
Hemorrhagie - výron krve, krvácení.
Hemostiptikum - látka zvyšující srážlivost krve ( lék při krvácivých stavech ).
Hepar - játra.
Heparin - přirozený polysacharid bránící srážení krve. Lék užívaný při chorobách provázených zvýšenou srážlivostí krve.
Herbivorní - býložravý.
Hermafrodit - živočich se samičími a samčími pohlavními žlázami.
Heterodontní - ( chrup ), nestejnorodý chrup.
Heterogonie - střídaní generací množící se partenogeneticky s generacemi množícími se oboupohlavně.
Heterometabola - jedinci s proměnou nedokonalou ( hemimetabola ).
Heterospermie - oplození směsi spermatu dvou různých samců.
Heteroterm - endotermní živočichové s tělesnou teplotou proměnlivou (např. během letního či zimního spánku savců).
Heteroze - ( heterosis, heterose ), zvýšení životnosti u kříženců ( ve srovnání s rodiči ), projevující se rychlejším růstem, větší odolností atd.. Má význam hlavně v semenářství, chovu jatečných zvířat.
Heterozygot - organizmus vzniklý splynutím dvou rozmnožovacích buněk ( gamet ), mající nestejné dědiční základy, kříženec, nečistokrevný jedinec ( heterosis ), opak homozygot.
Hexagonální - šestihranný.
Hibernace - zimní spánek živočichů doprovázený značným poklesem tělesné teploty, krevního tlaku a zpomalením metabolických projevů.
Hibernaculum - zimoviště.
Hierarchie - pořadí, stupnice, posloupnost podle hodnosti, důležitosti, uspořádání vztahů mezi členy skupiny živočichů.
Hierarchizace - hiearchické uspořádání.
Hirudin - látka zabraňující srážení krve ( u pijavek ).
Histamin - látka obdobných vlastností a uvolňující se za stejných podmínek jako bradykin.
Histoplasma - rod hub třídy Ascomycetes . Vyskytují se ve vláknité a kvasinkové formě, především v půdě. U lidí i u zvířat způsobují systémové mykózy, které vyvolávají vznik nekróz v plicích, ve slezině a jiných orgánech.
Hlavohruď - část těla tvořená splynutím hlavy a hrudi, jejichž horní povrch kryje karapax..
Holoarktický druh - druh rozšířený v Evropě i severní Asii a severní Americe.
Holometabolie - dokonalá proměna.
Holotyp - konkrétní exemplář, podle něhož byl popsán nový taxon ( druh, poddruh ).
Holometabola - jedinci s proměnnou dokonalou.
Homing - rozpoznávání místa narození a snaha vracet se na ně - výrazná vlastnost zejména tažných ryb a ptáků.
Homodontní - ( chrup ), stejnorodý chrup.
Homoiterm - živočich se stálou tělesnou teplotou.
Homotypický - druhově stejný, složený z jedinců stejného druhu organizmu, např. hejno, stádo.
Homotypie - shodnost symetrických orgánů např. očí nebo končetin.
Homozygot - organizmus vzniklý splynutím dvou gamet stejných genetických základů, ( čistokrevní jedinci ), opak heterozygot.
Hormon - látka vyměšovaná žlázami s vnitřní sekrecí a ovlivňující důležité životní pochody, užívaná ( i chemicky připravená ) i jako lék.
Hyasa - ferment, který rozkládá hyalin.
Hybridogeneze - je tvorba zvláštních kříženců, kteří ač vznikají mezidruhovým křížením, se chovají jako samostatný druh, což platí jak pro jejich schopnost plodit sobě podobné potomstvo.
Hybridizace - křížení různých druhů, odrůd apod.
Hydrobiont - organismus žijící ve vodním prostředí.
Hydrocefalus - vodnatelnost mozku, zvětšení mozkomíšního moku, obvykle na úkor mozkové tkáně.
Hydrofyt - rostlina vázaná na vodní prostředí.
Hydrogamie - opylení květu rostlin pomocí vody, vodosnubnost.
Hydrosféra - soubor vodstva na Zemi.
Hyfa mykorhizy - vláknitý útvar hub žijících v simbióze s kořeny dřevin.
Hygrofilie - vlhkomilnost, vlastnost látek nebo organizmů, že projevují příchylnost k vlhku.
Hygrofyt - hygrofilní, vlhkomilná rostlina.
Hyper - první část složených slov spojující část druhou s významem "velký, nadbytečný " a to s její vlastností.
Hyperparazitoidní vývoj - nastává v tom případě, když parazitoid parazituje ne jiném druhu parazitoida.
Hyperurokémie - dna.
Hypnotoxin - žahavá tekutina láčkovců.
Hypo - první část složených slov spojující část druhou s významem " malý, snížený, menší, spodní" , ( hypotonie - snížený tlak ).
Hypofýza - žláza s vnitřní sekrecí, uložená na spodině mozku a vytvářející hormony, které řídí činnost dalších žláz s vnitřní sekrecí, podvěsek mozkový.
Hypognatní hlava - postavení hlavy, kdy čelo svírá s tělem pravý nebo ostrý úhel a ústní ústrojí je namířeno dolu nebo dozadu.
Hypokoagulační stav - stav, při kterém je snížena schopnost krve srážet se mimo krevní řečiště.
Hypopus - klidové stadium roztočů, slouží k přečkávání nepříznivých podmínek anebo k šíření, (nepřijímá potravu).
Hypothermie - podchlazení.
Hypotonické prostředí - s nižším osmotickým tlakem než má vnitřní prostředí organizmu.

I
Ichtyismus - otrava krve jedem některých druhů ryb, (např. úhořů).
Ichtyofág - živočich živící se rybami.
Ichtologie - nauka o rybách.
Ichtyosarkotoxismus - otrava rybím masem.
Ichtyotoxin - jed obsažený v krvi některých ryb.
Imaginální - vázaný na dospělého jedince.
Imago - dospělý brouk, poslední stadium vývoje hmyzu.
Imigrace - osídlení určité oblasti organismy, které zde původně nežily, a to vlastními silami. Může probíhat ve vlnách po řadu let.
Inbreeding - příbuzenská plemenitba.
Incize - naříznutí, rozříznutí.
Infra - první část složených slov spojující část druhou s významem latinského slova infra - dole, vespod, nízko.
Inguinální - pánevní, v pánevní oblasti.
Inhibiční - ( inhibováno ), potlačování, oslabování.
Inhibitor - chemická látka, která zpomaluje, nebo zastavuje chemickou reakci.
Inkrustace - zpevnění kutikuly anorganickými látkami.
Inkubace - vysezení vajec teplem přirozeným nebo umělým.
Instar - dílčí, vývojový stupeň larválního stadia hmyzu.
Inter - první část složených slov, spojující část druhou s významem latinského slova inter - mezi, uvnitř, jako s její bližší okolností.
Interakce - vzájemná působení.
Intersexualita - pohlavní abnormita, nevyhraněné pohlavní zaměření jedince, jedinec se svý- mi sekundárními pohlavními znaky stojí mezi typickým samčím a samičím pohlavím. Může, ale nemusí být hermafroditem, obvykle však má nedosta- tečně vyvinuté nefunkční pohlavní žlázy. Intersexualita může vzniknout genetickou poruchou nebo poruchou ve funkci pohlavních hormonů během vývoje.
Intersticiální (kůže) - pružná část kůže mezi šupinami, typická pro hady a jiné plazy.
Intracelulární - vnitrobuněčný.
Introdukce - přemístění, translokace.
Introdukován - vysazen, zavlečen člověkem na místo mimo původní areál svého výskytu.
Intususcepce - biol. tvorba a ukládání nových částí tkání již hotových při růstu.
Inundace - zatopení, zátopa, zaplavení, pásmo ohrožené zaplavením při vyšších vodních stavech.
Iridifor - druh chromatoforu.
Izodontní - ( chrup ), aglyfní.

J
Jacobsův urgán - orgán umístěný v horním patře, kterým jsou zvířata schopny zachycovat přítomnost chemikálií ve svém okolí.
Jazylka - kůstka na níž se upínají svaly jazyka..
Jugulární - anat. Hrdelní.
Jugale - kost jařmová ( lícní ).
Jura - střední perioda druhohor, která trvala asi 59 mil. let. Dělí se na spodní ( 23 mil.), střední ( 15 mil ), a svrchní ( 21 mil.), spodní hranice stáří je 195 mil. let, a horní hranice je 136 mil. let.
Juvenilní - nedospělý.

K
Kacrimale - kost slzní.
Kadáver - mrtvé tělo, mrtvola.
Kadaverin - zásaditá organická látka, vznikající při hnilobném procesu rozpadu masa.
Kalimistrum - hřebínek tuhých chloupků na metatarzu čtvrtého páru nohou některých pavouků. Používají ho k vyčesávání vícevláknového hedvábí produkovaného kribelem.
Kalcifikace - zvápenatění.
Kampodeoidní typ larev - odvozen od vzhledu vidličnatek rodu Campodea , dlouhá tykadla a kusadla namířená dopředu, dlouhé štěty dozadu, rovněž nohy bývají dlouhé (rychlý pohyb).
Kanibalismus - zvláštní způsob predace, požírání příslušníků vlastního druhu. Uplatňuje se při regulaci hustoty osídlení.
Karapax - tuhá vrstva pokrývající horní povrch hlavohrudi pavoukovců. Chrání jemné vnitřní orgány a upínají se k němu svaly sacího žaludku. U želv svrchní strana krunýře.
Karbon - starší perioda mladších prvohor, která trvala asi 65 mil. let. Dělí se na spodní ( 25 mil. ), a svrchní ( 35 mil. ), spodní hranice stáří je 136 mil. a horní hranice je 65 mil. let.
Karnivorní - masožravý, živočich živící se pouze zvířaty.
Karotenoidy - žluté, oranžové až červené pigmenty.
Karyologie - metoda ( dá se říct morfologická ), která zkoumá počet, tvar a strukturu chromozómů - útvarů obsahujících desoxyribonukleovou kyselinu ( DNA ), nositelku genetického kódu.
Karyotyp - soubor chromozómů.
Kaudální - ležící blíže ocasu.
Kenozoikum - třetihory, terciér.
Keratin - rohovitá látka nehtů, drápů, rohů apod. vytvořená ze zrohovatělých buněk, ( epidermis ).
Keratofágie - požírání kůže, nebo svlečené pokožky.
Kladogram - fylogenetický strom.
Klimax - konečná fáze vývoje společenstva nejlépe odpovídající podmínkám, a proto poměrně stálá.
Kloaka - společný vývod ústrojí trávicího, vylučovacího a pohlavního.
Koadaptace - vzájemné přizpůsobení různých organismů.
Koagulace - shlukování částic tuhých látek, zpravidla koloidních ( srážlivost krve ).
Koagulačně aktivní látky - zúčastňující se při procesu srážení.
Koagulopatie - porucha srážlivosti krve.
Koagulum - krevní sraženina.
Koeficient stravitelnosti - určuje podíl stravitelné živiny ze živiny celkem, je pro každé krmivo a každý zvířecí druh odlišný.
Kohorta - soubor následných generací z určitého období, které mají obdobnou rychlost růstu a dospívání. Důležitá kategorie u druhů mající několik generací do roka a schopných přemnožení (škůdců).
Koksidióza - parazitární střevní onemocnění způsobené jednobuněčnými kokcídiemi .
Koloid -látka rozptýlená ve formě částic ve druhé látce, která je v nadbytku.
Koloidní - roztok (zvaný též nepravý ), jehož rozptýlená kapalná někdy plynná částice měří tisícinu až milióntinu milimetru. Koloidní roztok je přechodem od suspenzí k pravým roztokům ( též emulze ).
Komenzálové - živočišné druhy žijící v těle nebo na tělech jiných druhů, aniž by jim svou přítomností škodily nebo prospívaly.
Kompedium - vědecká příručka se základními údaji.
Kondyla - lebeční kloubní hrbol ( místo spojení lebky s páteří ).
Konkávní - dutý, vyhloubený, čočka konkávní rozptyluje paprsky.
Konstrikce - dušení kořisti pomocí závitů.
Kontrakce - smrštění, stah.
Konvergentní evoluce - souběžný vývoj nepříbuzných druhů vyvolaný shodným tlakem prostředí, ( výsledkem jsou podobné formy ).
Konvexní - vypouklý, konvexní čočka paprsky sbližuje.
Konzument - (heterotrof), organismus živící se organickými látkami (opak autotrofa). Podle zdroje potravy se konzumenti dělí na primární (herbivorní), sekundární (predátoři neboli masožravci živící se herbivory), terciární a kvartární konzumenti - větší masožravci živící se predátory. Dohromady vytvářejí potravní pyramidu.
Koprofág - živočich požírající exkrementy.
Koprolity - fosilní exkrementy.
Kopulace - spojení dvou jedinců ( samec a samice nebo dvou hermafroditů ) k vytvoření podmínek nezbytných pro oplození.
Korelace - vzájemná závislost.
Kortikoid - ( kortikosteroid ), hormon steroidní povahy vylučované z kůry nadledvinek. Lze jej připravit i synteticky.
Kortison - hormon kůry nadledvinek, steroidní povahy. Ovlivňuje metabolismus Minerálních látek (rovnováha sodík - draslík) a sacharidů.
Kosmopolitní - ( rod, druh ), vyskytující se ve všech světadílech.
Kousací kukla - kukla hmyzu, jejíž kusadla jsou pohyblivá a slouží zpravidla k přemisťování celého těla.
Kousací ústní ústrojí - základní typ ústního ústrojí většiny členovců (zejména korýšů a hmyzu), jež se skládá ze tří párů končetin: kusadel a dvou párů čelistí v nepárový spodní pysk (z kousacího ústrojí se u hmyzu vyvinuly další typy ústního ústrojí přizpůsobeného k nasávání potravy, v těchto případech jsou kusadla i čelisti buď zcela redukovány nebo přeměněny v tyčinkovité útvary, které skládají nasávací kanálek, zevně patrný jako sosák.
Kraniální - směrem k hlavě, hlavová část těla.
Kribelium - snovací políčko, kterým je vytlačováno kribeliové vlášení. Vzniklo ze dvou modifikovaných snovacích bradavek.
Kryptické zbarvení - nenápadné, krycí zbarvení.
Kryptický druh - druh, dvojník, forma, která zahrnuje několik zcela odlišných druhů, morfologicky ovšem naprosto stejných.
Křída - svrchní perioda druhohor, která trvala asi 71 mil. let. Dělí se na spodní ( 36 mil. ), a svrchní ( 35 mil. ). Spodní hranice stáří je 136 mil. let a horní hranice stáří je 65 mil. let.
Kulosní ( makulosní ) erupce - výsev drobných, kožních pupínků.
Kulturní - ( rod, druh ), ovlivněný, zasažený činnosti člověka.
Kurare - rostlinná droga užívaní jihoamerickými indiány jako šípový jed. Obsahuje alkaloidy, působí blokádu přenosu vzruchu ze zakončení motoristického nervu na příčně pruhovaný sval. Látek z kurarovým účinkem se používá v anesteziologii.
Kustod - správce sbírek.
Kutikula - pokožka členovců, zevní vrstvička buněčné blány na živočišné nebo rostlinné pokožce.
Kvadrupední - čtyřnohá chůze, po čtyřech končetinách.
Kvartér -čtvrtohory, antropozoikum.

L
Labiální - retní.
Labidognátní - pavouci, jejichž chelicery směřují k sobě, stelně jako jejich drápky.
Labrum - ( horní pysk ), nejpřednější část ústního ústrojí hmyzu, obdoba horního rtu.
Lacrimalis - slzní ( os lacrimalis - kost slzní ).
Laktace - vyměšování mléka. Období činnosti mléčných žláz.
Laktát - sůl kyseliny mléčné.
Larynx - hrtan.
Laterální - postraní, boční.
Latentní - skrytý, utajený, neprojevující se navenek.
Laxativa - léky usnadňující odchod stolice buď zvýšením střevní pohyblivosti, změkčením stolice nebo zvětšením střevního obsahu. Dlouhodobé používání laxativ je nebezpečné.
LD 50 - průměrná smrtelná dávka při které zahyne 50% testovacích zvířat.
Lektotyp - dodatečně stanovený typový exemplář z typové série, pokud tak neučinil autor popisu.
Lepidopterologie - nauka o motýlech.
Letální - smrtelný.
Letargie - chorobná spavost, stav bezvládnosti a netečnosti na vnější podněty u živočichů s proměnlivou tělesnou teplotou.
Leucinismus - odchylka, kdy zvíře postrádá naprosto všechny barevné pigmenty, je kompletně sněhobílé, s vyjímkou duhovky.
Leukocyt - bílá krvinka.
Leukofor - druh chromatoforu.
Lichenofág - živočich živící se lišejníky.
Limnický - jezerní, sladkovodní, bahenní.
Limnofilní - žijící ve vnitrozemských (stojatých) vodách.
Limnion - zvířena volné vody sladkovodních toků.
Lingua - jazyk.
Lipofor - chromatofor, ( kapičky, zrnka žlutých karotenoidů ), žlutá až červená.
Lipom - novotvar, nádor z tukové tkáně.
Litobiosféra - svrchní část litosféry oživená organismy nebo v minulosti činností organismů ovlivněná (vápencové vrstvy).
Litosféra - povrchový obal Země zahrnující zemskou kůru a svrchní vrstvu zemského pláště. Na kontinentech sahá do hloubky 50 až 75 km, pod oceánem jen 5 až 10km.
Litofágní - organizmy mající schopnost rozrušovat horniny.
Litofilní - organizmy žijící na kamenech.
Litofyt - organizmus přizpůsobený životu na kamenech ( např. lišejníky, řasy ).
Litorál - geol. pobřeží mezi čárou přílivu a odlivu. zool. zvířena osvětleného dna.
Lokomoce - aktivní pohyb organizmů z místa na místo.
Luciferáza - ( luciferin ), chemická látka způsobující spolu s látkou jinou podobného účinku s luciferinem světélkování některých organizmů.
Lymfa - míza, ( tekutina proudící v mízních cévách ).
Lymfadenitida - zánět mízních uzlin.
Lymfangoititidy - ( lymfagoititida ), zánět lymfatických uzlin.
Lymfocyt - druh bílých krvinek.
Lysolecithin - aminokyselina.

M
Macerace - máčení rostlinných nebo živočišných tkání v kapalině, aby se vylouhovaly rozpustné složky a získal extrakt, čistá tkáň ( macerát ).
Makadla - dvojice tělních přívěsků pavoukovců umístěná před kráčivýma nohama. Jsou na nich smyslové orgány, u samce je koncová článek přeměněn na kopulační orgán.
Makrobiotop - (místní životní prostředí), členěné na řadu menších jednotek (mikrobiotopů). Např. křovinatá stráň má travnaté okrsky, holé kamenité svahy a husté křoviny, každý tento celek má odlišné mikroklima, půdu, sklon, utváření terénu aj.
Makrofág - tvor požírající zdechliny.
Makroklima - podnebí celé planety nebo rozsáhlých oblastí na jejím povrchu, (např. makroklima tundry, tajgy apod.).
Makropterní - s dobře vyvinutými letu schopnými křídly.
Malakolog - odborník v malakologii tj. odvětví pojednávající o měkkýších.
Malformace - vrozené tvarové úchylky vzniklé za vývoje plodu, překračující běžnou variabilitu druhu.
Mandibula - spodní čelist.
Maxiliare - svrchní čelist.
Mediální - probíhající ve střední linii těla.
Mediterání - vztah ke Středozemnímu moři ( středomořský ).
Meiosis - (meióza) dělení buněčného jádra vedoucí ke vzniku haploidní pohlavní buňky.
Melanin - tmavé ( hnědé až černé ), barvivo organických buněk.
Melanofor - černé pigmentové buňky.
Mentale - bradový štítek.
Mesonotum - ( u hmyzu ), hřbetní povrch středohrudi.
Mesosternum - ( u hmyzu ), břišní povrch středohrudi.
Mesothorax - ( u hmyzu ), středohruď, prostřední část hmyzí hrudi, která nese prostřední pár nohou a přední křídla, jsou-li přítomna.
Metabolismus - přeměna látek nebo energií v živém organizmu, látková přeměna ( potřebná k udržování základních funkcí organizmu ).
Metabolit - meziprodukt enzymových reakcí.
Metatarsale - nártní kůstky.
Metatarzus - nárt.
Metanotum - ( u hmyzu ), hřbetní povrch zadohrudi.
Metasternum - ( u hmyzu ), břišní povrch zadohrudi.
Metathorax - ( u hmyzu ), zadohruď, třetí poslední článek hmyzí hrudi, který nese poslední pár nohou a zadní křídla jsou-li přítomna.
Methemoglobin - ( metheomoglobinémie ), vzniká oxidací hemoglobinu, který tím ztrácí schopnost přenášet kyslík účinkem krevních jedů.
Mezenchym - řídké embryonální pojivo mezi zárodečnými listy časného embrya, tvořené buňkami nepravidelně hvězdicovitého tvaru, později z něj vzniká pojivová tkáň, chrupavka, kost, krvinky a jiné tkáně.
Mezo - první část složených slov spojující druhou s významem řeckého slova mesos - prostřední, střední, jsoucí uprostřed.
Mezofauna - půdní zvířena, která zahrnuje živočichy o velikosti 0,2 - 2 mm.
Mezofil - organismus dávající přednost vlhčímu (svěžímu), ale ne mokrému prostředí.
Mezoklima - klima části krajiny, které lze charakterizovat údaji z jednoho meteorologického stanoviště (např. lesního komplexu, rozsáhlé kotliny apod.).
Mezozoikum - druhohory, ( prvohory - paleozoikum začaly asi před 570 mil. lety a trvaly asi 350 mil. let, druhohory 163 mil. let, třetihory - terciér - kenozoikum 59 mil. let, čtvrtohory - kvartér před 1 mil. let ).
Migrace - stěhování živočichů. Buď periodické, nebo za potravou. Může být i nevratná Nebo umělá (ovlivněná člověkem).
Mikrofág - živočich živící se mikroorganizmy rostlinnými nebo živočišnými.
Mikroklima - klima omezeného úseku krajiny, např. biotopu, ale i menšího celku. např. hnízda, nory, prohlubně v zemi apod. Jiný význam - podmínky v přízemní vrstvě vzduchu.
Mikropterní - se silně zmenšenými a nefunkčními křídly.
Mimetismus - napodobivost.
Mimetické zbarvení - ochranné zbarvení, připomínající předměty, na nichž živočich žije.
Mimeze - ochranné zbarvení nebo tvar některých živočichů, kteří se podobají předmětům ve svém okolí .
Mimikry - způsob jakým živočich napodobuje tvar něčeho jiného např. jiného živočicha nebo uschlého listu. Batesovy mimikry - miméze, Mülerovy mikry - aposematické zbarvení.
Minovat - vyžírat v listech rostlin chodbičky (miny, podkopěnky), aniž by byly porušeny povrchové epitely listu.
Miocén - epocha terciéru
Mitóza - nepřímé dělení buňky, kterému předchází složitá přestavba buněčného jádra.
MLD - ( Minimal Lethal Dosis ), LD 50.
Monocenóza - vyjímečné přirozené společenstvo tvořené jedním druhem.
Monocyty - druh bílých krvinek.
Monofyodontní - chrup stálý, nevyměňuje se.
Monogamie - pohlavní soužití živočichů v páru.
Monokondylní - lebka s jedním kloubním hrbolem.
Monokultura - rozsáhlá kultura jednoho druhu pěstované rostliny na velké ploše, např. zemědělské plodiny nebo lesní dřeviny.
Monotypický - ( rod ), rod s jedním druhem.
Morbidní - chorobně znavený, chorobný.
Morbidita - počet chorob v poměru k počtu obyvatelstva, nemocnost.
Morfologie - nauka o tvarech ( utváření, formách ), jak u organizmů tak i v rámci geologie.
Morfa - dědičná tvarová úchylka.
Morula - kulovité stadium zárodečného vývinu živočichů upínající na plod moruše.
Muskulatura - svalstvo.
Müllerova chodba - vejcovod plazů.
Mycelium - podhoubí, jemná podzemní vlákenka rozrůstající se v podkladu.
Mycetofág - živočich živící se houbami.
Mykorrhiza - soužití vláken podhoubí hub s kořeny dřevin, významné pro prosperitu dřevin. Znečištění prostředí poškozuje mykorrhizu a snižuje životnost dřevin.
Mykoza - choroba způsobená plísněmi.
Myodegenerace - svalová degenerace.
Myokard - srdeční sval.
Myopatie - choroba svalů.
Myrmerkofilní - živící se mravenci.
Myrmerkofilie - soužití některých živočichů s mravenci.
Myrmerkoidie - napodobování mravenců.
Myrmekoxenie - soužití s mravenci, ze kterého má prospěch jen cizí živočich.
Mžurka - třetí oční víčko ( např. u krokodýlů ).

N
Nálet - způsob přirozené obnovy lesního porostu vysemeněním a růstem semenáčků.
Nanismus - bot. nižší vzrůst rostlin,způsobený nedostatkem minerálních živin nebo poruchou biosyntézy giberelinů.
Nasale - kost nosní, nosní štítek.
Nasální - nosní.
Natalita - porodnost.
Nativní - jsoucí v přírodním stavu.
Nausea - nevolnost, pocit zvracení.
Nedokonalá proměna - (hemimetabolie), ontogenetický vývin hmyzu, při němž nedospělé stadium (nymfa), která má již základy vnějších znaků dospělce (křídla, kladélko apod.) neprodělává před dosažením dospělosti stadium kukly.
Nefridie - segmentálně uspořádané vylučovací orgány kroužkovců.
Nekousací kukla - kukla jejíž kusadla splývají s povrchem těla a nemohou se proto pohybovat.
Nekrofág - živočich živící se jinými odumřelými živočichy nebo rostlinami.
Nekrosa - stav odumřelé tkáně ve které probíhají rozkladné procesy.
Nekton - obyvatelé pelagiálu, kteří jsou schopni aktivního pohybu. Zahrnuje živočichy různých velikostí od drobných korýšů až po velryby.
Neoendemit - endemický druh vzniklý v nedávná minulosti, omezený dosud na oblast vzniku
Neogén - perioda terciéru, dělící se na miocén a pliocén.
Neometabolie - odchylný vývin hmyzu s nedokonalou proměnou spočívající v dočasné redukci křídel.
Neotenie - schopnost se rozmnožovat na larvální úrovni, ( pedogeneze ).
Neotyp - pokud existuje domněnka, že žádný holotyp, lektotyp nebo syntyp nebyl dříve stanoven, je možné v práci revizního charakteru označit jiný exemplář jako typový.
Neurální oblouk - na obratli kostní vyklenutý kanál pro průchod míchy.
Neuromuskulární synapse - napojení koncového nervového vlákna na svalovou základní stavební jednotku ( svalové vlákno ).
Neuropatie - druh onemocnění periferních nervů.
Neurotoxiny - skupina jedů působící na nervovou soustavu.
Neuston - společenstvo organizmů osidlujících povrchovou blanku vody např.vodoměrky.
Nidifudní mláďata - mláďata rodící se vidoucí a osrstěná.
Nidikoidní živočich - živočich, který žije v hnízdě (mláďata savců, ptáků, blechy apod.)
Nidikolní mláďata - mláďata rodící se slepá a holá.
Nika - začlenění organizmu do struktury a funkce ekosystému.
Nitrofil - organismus vyhledávající prostředí bohaté dusíkem.
Nokturální - žijící v noci.
Nomen dubium - pochybné jméno, označují se tak jména, jejichž použití je neznámé nebo pochybné.
Nomen nudum - nahé (holé) jméno, nepoužitelné jméno, vytvořené proti pravidlům zoologické nomenklatury )např. není doplněno popisem taxonu, není označen typový exemplář nebo taxon).
Nomen substitutum - (dodatečné) jméno, zástupné pro dříve nesprávně pojmenovaný druh.
Nominotypický - základní poddruh, jehož označení je shodné s druhovým, ( nominátní ).
Notogaea - faunistická oblast zahrnující Austrálii, Nový Zéland a Novou Guineu.
Notochord - hřbetní struna.
Notochordální obratel - amficélní obratel se zachovaným kanálem chordy.
Notum - hřbetní povrch hrudi ( u hmyzu ).
Nymfa - poslední larvální stadium hmyzu s nedokonalou proměnou, u kterého se vytvořily základy křídel.

O
Obstipace - zácpa.
Okcipální - týlový.
Olfaktorický - čichový, týkající se čichu.
Oligocén - epocha terciéru.
Oligofág - živočich živící se pouze několika málo druhy potravy.
Oligotrofie - nízká produkce organické hmoty, s vysokým obsahem rozpuštěného kyslíku v celé mase vody.
Ombrofil - rostlina rostoucí jen na vlhkých a tmavých místech.
Ombrofilie - dobré snášení vlhkého prostředí, přizpůsobení vlhkému prostředí, vlhkomilnost.
Omnivorní - všežravý.
Ontogeneze - vývoj jednotlivce od oplodnění přes dospělost k smrti.
Oocyt - vaječná buňka.
Oogeneze - vývoj vajíčka.
Ootéka - vaječné pouzdro u hmyzu, výtrusnice u hub.
Ophistocélní - obratel s kraniální ploškou konvexní a kaudální ploškou konkávní
Opisthoticum - kost základní, týlní, ( basioccipita ).
Opistodontní - aglyfní zuby, vzadu zvětšeny.
Opistoglyfní - dva nebo více zvětšených zubů vzadu nebo po straně s rýhou pro jed.
Orbita - dutina ve které je uložena koule oční, očnice.
Orografie - horopis.
Ortognátní - pavouci jejichž chelicery směřují dopředu, drápky probíhají rovnoběžně.
Osifikace - přestavba chrupavčité nebo vazivové tkáně na tkáň kostní ( zkostnatění ).
Osmoregulace - regulace koncetraci soli v tělesných tekutinách.
Osteodermy - kožní kostěné desky ( štítky ).
Osteogeneze - tvorba a růst kostí.
Osteologický - týkající se kostry a kostí.
Osteomalacie - měknutí kostí, způsobené snížením obsahu minerálních látek, hlavně vápníku v kostní tkáni.
Ostitis - ( ostitida, osteitida ), zánět kostí.
Otitida - zánět ucha.
Oviparie - způsob rozmnožování živočichů vejci, vejcorodost.
Ovipozice - kladení vajíček ( u hmyzu ).
Oviviparie - viviparie některých živočichů, u nichž dochází k vývoji vejce v těle matky, vejcoživorodost.
Ovulace - uvolňování zralých vajíček z vaječníků.
Oxyse - řez, naříznutí.

P
Pagon - organismus žijící v ledu nebo na jeho povrchu.
Palearktický - oblast - sev. oblast Starého světa, ( Evropa, sev. a střední oblast Asie, sev Afrika ).
Palatinum - kost patrová.
Paleocén - epocha terciéru.
Paleogén - perioda terciéru, skládající se z paleocénu, eocénu a oligocénu.
Paleozoikum - prvohory.
Pallium - povrchová část mozkových polokoulí.
Palpace - vyšetření podhmatem.
Palpus - viz. makadlo.
Paludárium - akvaterárium, napodobující močál nebo bažinu.
Panbiosféra - souhrn všech vrstev na Zemi, kde se vyskytují živé organismy, tedy část atmosféry, hydrosféra a část litosféry.
Pankreas - slinivka břišní.
Paraleoktyp - každý exemplář zbývající ze syntopové série po stanovení lektotypu.
Paralytický, paralýza kapilár - ochrnutí kapilární stěny ( ve smyslu biochemického ) stěna cévní zastává funkci přenosu živin, vody, minerálů, kyslíku mezi krví a tkání.
Parapatrie - stav při němž se areály různých druhů nebo různých populací jednoho druhu dotýkají, ale nepřekrývají.
Parapodia - nečlánkované rozdvojené přívěsky na jednotlivých tělních článcích zástupců kmene kroužkovců. Každý článek těla nese jeden pár parapodií. U mnohoštětinatců jsou parapodia na konci opatřena tuhými štětinami, svrchní větev nese žábry. Slouží k pohybu a dýchání.
Paratyp - každý exemplář typové série s výjimkou holotypu.
Paraventrální - oblast na rozhraní břicha a boků.
Parentální - biol. takový, jehož bylo použito ke křížení, rodičovský.
Parazitoid - organizmus, který jen část svého života (vývoje) prožije jako cizopasník a svého hostitele vždy zabíjí.
Parestézie - porušení vnímání pocitů v kůži, např. mravenčení.
Parietale - kost týlní.
Parietální - temenní.
Parietální oko - vlastní smyslová orgán parietálního orgánu.
Parietální orgán - dorsální vychlípenina mezimozku se částečně světločivou funkcí.
Parotida - příušní jedová žláza, ( žáby, mloci ).
Parotidní žláza - viz. Duvernoyho žláza.
Partenogeneze - způsob pohlavního rozmnožování, při němž se organizmus vyvíjí z neoplozeného vajíčka, ( gynogeneze ).
Patela - čéška.
Patogen - činitel, ponejvíce virus nebo mikrob vyvolávající onemocnění.
Patogenita - schopnost choroboplodných zárodků a parazitů vyvolat onemocnění ( choroboplodnost ).
Pedicelátní - ( chrup ), chrup obojživelníků. Křehký zub tvořený v bazální části stopkou ( pedicelem ), obvykle splývající s kostí a terminální část ve formě korunky je od ní oddělená nezvápenatělou vrstvou
Pedipalpy - druhý pár končetin pavoukovců zvaný též makadla.
Pedogeneze - partogenetické rozmnožování v časných larválních stádiích.
Pedologie - nauka o půdě.
Pelagiál - oblast volné vody, životní prostor vodní nádrže. Dělí se na horní prosvětlenou vrstvu (eutrofická zóna) a na spodní vrstvu charakterizovanou nedostatkem světla.
Pelagický - týkající se širého moře. Zvířena žijící na dně mělčích moří.
Pepsin - trávicí enzym žaludeční šťávy.
Perfuze - perforace plynů stěnou plicního sklípku ( pronikání ).
Periodické tůně - občasné, v určité části roku vysychající tůně.
Perm - mladší perioda mladších prvohor, která trvala asi 55 mil. let. Dělí se na spodní ( 40 mil. ), a svrchní ( 15 mil. ). Spodní hranice stáří je 280 mil. let a horní hranice stáří je 225 mil. let.
Pesticid - látka používaná k hubení škodlivých organizmů.
Placenta - orgán většiny savců, který zprostředkovává spojení mezi matkou a plodem, z mateřské krve předává plodu výživné látky a zároveň odebírá plodu zplodiny jeho látkové výměny.
Plakoidní - ( šupiny ), malé izolované útvary často kuželovitého tvaru, tvarem i strukturou se poněkud podobají malým jednoduchým zoubkům. Představují poslední stadium redukovaného pancíře.
Plankton - povrchová vrstva z malých živočichů a rostlin pasivně unášená vodním proudem.
Plastron - břišní štít krunýře želvy.
Plazmodium - mnohojaderná buňka.
Pleistocén - předposlední geologická epocha, během níž byla již většina živočišných druhů stejná s druhy žijícími dodnes, třebaže některé druhy té doby vymřely. pleistocén a holocén tvoří kvartérní periodu v níž žijeme dodnes.
Pleurodontní - ( zuby ), primitivní typ zubů bez kořenů, zuby nasedají na vnitřní povrch čelistí.
Pleuston - zoocenóza osidlující vodní hladinu, např. ploštice nebo vírníci. Po hladině se pohybují pomocí obrvených končetin. Dravé druhy živící se tonoucími nebo utopenými živočichy.
Pliocén - poslední doba terciérní epochy, mnoho živočišných druhů té doby přežívá až do současnosti.
Poddruh - systematická jednotka nižší než druh zahrnující jedince s některými znaky lišícími se od jiných populací téhož druhu.
Poikilothermní - živočich závislý na teplotě okolí, ( studenokrevní ).
Polyembryonie - jediné oplozené vajíčko se v další fázi vývoje rozdělí na několik částí, ( čtyřčata, osmerčata, šestnáctečarta ), např. pásovci.
Polyestrie - opakování říje u samic během roku. Vyskytuje se zejména u druhů savců žijících v tropických oblastech a u druhů domestikovaných.
Polyfágní - potravně nespecializovaný.
Polyfodontní - ( chrup ), neustále se obnovující.
Polygamie - pohlavní soužití jedince jednoho pohlaví s více jedinci pohlaví druhého.
Polymetabolní vývin - vývoj s několika odlišnými typy larev.
Polymorfismus - geneticky podmíněná tvarová rozmanitost jedinců téhož druhu.
Polyp - přisedlé, vývojové stadium žahavců.
Pontokaspický - k nám rozšířený z území obklopujícího (nebo z vod) Černého moře a Kaspického jezera.
Popoulace - soubor všech jedinců jednoho druhu organizmu.
Populační hustota - absolutní počet jedinců určitého druhu ve vymezeném prostoru (denzita). Relativní populační hustota - abundance.
Postanální - ležící za (řití), kloakou.
Postembrionální vývoj - vývoj jedince po vylíhnutí z vajíčka nebo po narození.
Potravní pyramida - znázornění vzájemných poměrů mezi producenty a konzumenty různých stupňů potravního řetězce.Producenti tvoří základ pyramidy, vrchol predátoři vyšších stupňů. Vyjadřuje i ztráty energie.
Predace - získávání potravy lovem a usmrcováním živočichů. Predátoři mohou být nespecializovaní (loví každou dostupnou kořist), specializovaní a vrcholoví, kteří nemají nepřátele schopné je lovit.
Predátor - druh živící se jinými živočichy.
Prenatální - stav před narozením.
Procélní obratel - s kraniální kloubní ploškou vydutou a kaudální kloubní ploškou vypouklou.
Producent - autotrofní organismus, produkující organickou hmotu z neorganických složek.
Prognátní hlava - držení hlavy s ústním ústrojím namířeným dopředu ve směru osy těla.
Proteolytický - rozkládající bílkoviny.
Protoplazma - živá hmota představovaná buňkou (jaderná - karyoplazma, mimo jádro - cytoplazma).
Proximální - blízký trupu, také směr k trupu.
Přesleny ocasu - články ocasu oddělené segmentováním.
Přímý vývin - vývin, při němž se líhne z vajíčka nedospělé stadium s definitivním počtem tělních článků (epimorfóza), avšak k dosažení dospělosti je obvykle nezbytná další proměna (nápadná zejména u hmyzu, kde kromě pohlavních orgánů se dospělec vyznačuje i dokonalými orgány pohybovými, většinou i křídly.
Psamofilní organizmus - organizmus pískomilní, žijící na písčitých půdách.
Psamofyty - písčité rostliny.
Pseudogravidita - domnělá nepravá, předstíraná březost.
Pupila - zornice, zornička, zřítelnice, panenka.
Purulentní - hnisavý.
Pygopody - párové přívěsky posledního desátého zadečkového článku larev chrostíků a střechatek, často článkové a s drápkem.

Q
Quadratojugale - kost čtvercojařmová.
Quadratum - kost čtvercová..

R
Rachitis - křivice, onemocnění v důsledku poruchy tvorby a růstu kostí, projev hypo- vitaminózy D a nebo nedostatku vápníku a fosforu v potravě.
Radiace - vznik řady druhů ze stejného vývojového předka.
Radicivor - živočich živící se kořeny.
Rain drinking - pití deště, způsob chování pouštních ještěrů, kdy nastavením těla zachycují déšť a vodu svádějí k tlamce.
Ranker - obvykle mělká, nepříliš kvalitní půda s nekvalitním humusem a kyselou půdní reakcí, často na svazích.
Rasa - skupina jedinců v rámci druhu odlišená vlastnostmi nebo způsobem života (rasa ekologická). Zeměpisnou izolací vzniká rasa geografická. Vztahuje se jen na volně žijící živočichy, člověkem vychované odchylky se správně nazývají plemena.
Reaklimatizace - opětné přizpůsobení druhu původním podmínkám.
Recesivita - potlačení, skrytí, ústup dědičných znaků u míšenců.
Recentní - současný.
Receptaculum seminis - semenná schránka u plazů.
Receptor - přijímač, příjemce, čidlo.
Reducent - organismus rozkládající organickou hmotu.
Refungium - izolované místo, vhodné výskytu rostliny nebo živočicha ( jako zbytku někdejšího obecného rozšíření).
Regenerace - obnova, obnovení původního stavu, opětné vytvoření poraněné tkáně novou tkání téhož druhu a týž vlastností.
Regionální uzliny - mízní uzliny, sbírající mízu z určité části těla.
Reintrodukce - repatriace, vysazování živočichů na lokalitách kde se kdysi v minulosti vyskytovali ( znovuvysazení).
Relikt, reliktní - ojedinělý živočišný nebo rostlinný druh jako pozůstatek z minulých geologických dob.
Ren - ledvina.
Reotaxe - reakce živočichů, projevující se pohybem proti vodnímu proudu.
Resekce - vyříznutí, vynětí části tkáně nebo orgánu ( někdy i celého ).
Resorbovat - vstřebat.
Respirační centrum - dechové centrum, ( nervové centrum ovládající dýchání ).
Retraktor - sval zatahovač.
Rezistence - odolnost organismu nebo společenstva proti nepříznivým činitelům.
Rhodopsin - světločivné barvivo zrakových buněk.
Rinitida - ( rinitis ), zánět nosní sliznice.
Rodenticidy - pesticidy proti hlodavcům.
Rodozměna, (metageneze) - střídání generace množící se nepohlavně(dělením - pučením), s generacemi množícími se pohlavně. Vyskytuje se u některých živočichů, např u mořských láčkovců, v jejich životním cyklu . Rodozměna také existuje u některých hlístic a mnohoštětinatých živočichů.
Rostrální - ( štítek ), na špičce čenichu.
Rostrum - nosec, rypec.
Rudimenty - vývojem potlačené, mizející zbytky určitých morfologických znaků.

S
Sakrální - křížová krajina.
Salivace - slinění.
Saprobiont - organismus žijící ve vodách znečištěných organickými látkami. Podle míry znečištění rozlišujeme polysabroní, mezosabroní a oligosabroní organismy, (silně, středně a slabě znečištěné vody).
Saprofág - živočich živící se mrtvými živočichy a jinými hnijícími látkami.
Saprofytické - (houby), se živí organickými látkami z odumřelých organizmů, (opak parazitické houby - žijí na úkor organických látek živých organizmů).
Scapula - lopatková kost.
Schellackia - krevní parazit.
Schistosomóza - parazitární onemocnění člověka vyvolané motolicí krevničkou močovou (Schistosoma haematobium) , která napadá nejčastěji močové a trávící ústrojí. Vyskytuje se v tropických oblastech zejména v Egyptě. Přenáší se larvami žijícími ve vodě (mezihostitelem jsou mlži), které pronikají kůží do organismu a dospívají v krevním oběhu. Pravděpodobně nejrychleji se šíří Helmintóza.
Sekreční - vyměšovací.
Sekundární - (znak, výskyt), druhotný.
Selekce - výběr buď přírodní, nebo umělý, určuje rozmnožování jedné skupiny jedinců na úkor druhých. Jde o výběr genotypů lépe odpovídajících podmínkám prostředí (přírodní) nebo požadavkům pěstitele či chovatele (umělá). Výběr biocenotický je určován vzájemnými vztahy jednotlivých druhů.
Semi - polo ( -suchý, -stromový).
Semiakvatický - žijící na vodě i na souši.
Semiarborikolní - částečně stromový. Pozemní i stromový.
Separovat - oddělit.
Sepse - celkový chorobný stav vyvolaný některými choroboplodnými zárodky a jejich toxickými zárodky.
Septentrionální zóna - mírný pás, geografická a vegetační zóna oblasti severní polokoule.
Sesilní - (živočich), přisedlý tj. pevně tkvící na podložce (např. ústřice).
Seta - chloupkovitý útvar kutikuly vytvořený jedinou epidermální buňkou.
Skatofág - koprofág.
Solenoglyfní - přední jedové zuby s centrálním kanálkem.
Solikace - slunění.
Soliterní - žijící jednotlivě, nevytváří kolonie.
Somatologie - nauka o těle, tělověda.
Speciace - vznik druhů.
Spekulum - zrcátko určené k vyšetření tělních dutin.
Spermatéky - schránky v těle samice, sloužící k uskladnění spermatu po páření, často na značně dlouhou dobu, dokud není potřebné k oplození vajíček.
Spermatocyt - střední přechodné stadium vývoje spermií (spermatogeneze).
Spermatogeneze (spermiogeneze) - vývoj a zrání samčích gamet, pohlavních buněk živo- čichů. Objevuje se s nástupem pohlavní zralosti a je nezbytným předpo- kladem plodnosti.
Spermatofor - zvláštní váček odkládaný samci některých pavoukovců obsahující sperma.
Spiraculum - vnější vyústění vnitřních žaber pulců.
Stabilimentum - pásy hedvábného vlákna v pavučině některých křižákovitých, které odráží ultrafialové světlo. Předpokládá se, že přitahuje létavý hmyz.
Stafylokok - kulový mikrob, tvořící hroznovité shluky a vyvolávající hnisání.
Stenobiont - organismus vyžadující vyhraněné podmínky existence.
Stenofágní - úzce potravně specializovaný.
Stenotermní organizmy - organizmy s malou tolerancí při kolísání teploty.
Stenotopní organizmy - organizmy přizpůsobené životu v úzkém rozmezí podmínek prostředí.
Stenozoní organizmy - organizmy žijící pouze v několika nebo dokonce v jediném výškovém stupni.
Sternum - hrudní koš.
Steroid - skupina důležitých látek vyskytujících se v živých organizmech do kterých patří i některé vitamíny.
Sterol - steroidní alkoholy (živočišné - zoosteroly, rostlinné - fytosteroly).
Stomatitida - (stomatitis), zánět sliznice ústní dutiny, provází různé infekční choroby.
Stopka - zúžení mezi hlavohrudí a zadečkem pavouka, kterým procházejí různé smyslové orgány (tenké střevo, nervové provazce).
Streptokok - (streptokokus), choroboplodný mikrob, tvořící řetízkaté shluky.
Streptostylická lebka - pohyblivá, roztažitelná lebka u plazů.
Stridulace - jemné cvrčení u hmyzu.
Strobilace - nepohlavní způsob rozmnožování některých láčkovců, často spojený s rodozměnou. Polyp vzniklý pohlavně z vajíčka a larvy odškrcuje na svém horním konci medůzky, které volně plavou a jsou pohlavním stadiem tj. vytvářejí pohlavní buňky.
Subakvatický - označení pro děje probíhající pod vodou.
Subdigitální - pod prsty, na spodní straně prstů
Subkaudální - (štítky), podocasní.
Subkutání - podkožní.
Sublabiální - (štítky), dolnoretní.
Subokulární - (štítky), podočnicové.
Subspecie - poddruh.
Substance - složka, součást.
Sukcese - bot. střídání rostlinných společenstev, během doby probíhající spontánně nebo indukovaně (např. působením lidského činitele) na témž místě.
Sukulent - biologický typ suchomilných rostlin se silně zduřelým stonkem nebo se zdužnatělými listy, přizpůsobenými prostředí s nedostatkem vláhy v půdě.
Supraanální - nadkloakální (tuberkuly).
Supraciliární - štítky nad okem, vytvářející svým seskupením růžky.
Supralabiální - (štítky), hornoretní.
Supraokulární - (štítky), nadočnicové.
Symbióza - vzájemné soužití dvou organizmů ( vzájemně si prospívajících).
Sympatrický - označení pro blízce příbuzné druhy nebo poddruhy, které osidlují tentýž prostor.
Synantropní - druh zvířete nebo rostliny, které žijí v těsné blízkosti člověka (např. myš).
Synapse - spojení mezi nervovými buňkami ( místo, kde jeden nerv končí a druhý začíná).
Synapsidní typ - lebka se spánkovými jámami.
Synekologie - odvětví geobotaniky, studující vztahy rostlin, rostlinných společenstev a okolí.
Syntyp - každý exemplář typové série, z níž nebyl stanoven ani holotyp, ani lektotyp.
Synuzie - tvarově jednotná část společenstva, zahrnující populaci jednoho nebo více druhů téže životní formy. Týž druh může během života patřit k různým synuziím, např. semenáč, keř, strom.
Syrinx - zpěvné ústrojí ptáků.

T
Taktilní - dotykový, hmatový.
Tanatocenóza - nahromadění mrtvých organismů (pohřebiště), na určitém místě buď aktivně nebo vlivem podmínek (zanesení vodním proudem aj.). Často dochází k fosilizaci nahromaděných zbytků.
Tarsale distale - zánartní kůstky.
Tarzus - chodidlo.
Taxon - konkrétní systematická jednotka.
Taxonomická hodnota - je vyjádřena vzájemným vztahem taxonomických kategorií (druh, rod, čeleď, řád, třída, kmen)
Temperátní oblast - boreomemeridionální oblast, zahrnující mírný pás severní polokoule, oblast se střídáním ročních období.
Temporální - spánkový.
Teratologie - nauka o zrůdách.
Terra typica - typová lokalita.
Terciér - třetihory, kenozoikum.
Terestrický - pozemní, nešplhavý druh, zdržující se na zemi.
Tergum - hřbetní povrch hmyzího zadečku.
Teriologie - věda o savcích.
Teritoriální chování - chování živočichů související s označováním a obhajobou vlastního teritoria. (teritorialita)
Teritorium - část domovského okrsku, kterou jedinec považuje za své území .
Terminální - koncový.
Termitofilie - soužití některých živočichů s termity.
Termitoxenie - soužití s termity, z kterého má prospěch cizí živočich.
Termofil - teplomilný organismus, jenž nemůže žít při teplotách nižších než 18 stupňů C
Tetrapoda - nadtřída čtyřnožců.
Testosteron - samčí pohlavní hormon, podporuje rozvoj orgánů včetně pohlavních, vyvolává zrání spermií, ovlivňuje chování samců.
Thelytokie - druh partenogeneze, kdy z neoplodněných vajíček vznikají jen samičky.
Theokondní - zuby uložené v jamkách (alveolách), např. krokodýli.
Thorax - hruď.
Thigmotermní - (živočich), který získává tělesnou teplotu z vody, vzduchu, substrátu.
Thymus - brzlík.
Tibia - kost holení.
Toxofory - žahavé chloupky housenek.
Toxoplazmóza - infekční onemocnění s latentním průběhem, vyvolané prvokem Toxoplasma gondii. Postihuje člověka a zvířata včetně ptáků. K nákaze člověka dojde pozřením syrového masa a vnitřnosti nemocného zvířete, ze zamořené půdy nebo přímým kontaktem s nemocným zvířetem. U dospělých osob se nemoc projevuje zvětšením mízních uzlina horečkou, může poškodit oči (riziko ztráty zraku), srdce, játra a další orgány.
Trachea - průdušnice.
Trachealní žábry - žaberní vychlípeniny pokožky umožňující dýchání ve vodním prostředí, neslouží k rozvádění kyslíku prostřednictví tělních tekutin (krvomíza), ale bezprostředně navazují na systém vzdušnicových kanálků, jenž ho vede až k jednotlivým tkáním ve stavu plynném.
Transgrese - geol. přestup vrstev přes starší podklad, přestup moře přes pevninu.
Transpirace - výdej vody rostlinou ve formě vodní páry. Většina vody odchází štěrbinami (transpirace stomatární ), výrazně méně vody propouští kutikula t. kutikulární. Transpirace je ovlivňována fyzikálními faktory ovzduší ( teplota, vzdušná vlhkost), i fyziologickým stavem rostliny.
Transrostrální - (linka), probíhající příčně přes vrchní část čumáku.
Transversální - (pruh, kresba), příčný.
Triáda - trojice.
Trias - nejstarší perioda druhohor, která trvala asi 30 mil. let. Dělí se na spodní 10 mil. a svrchní 10 mil. spodní hranice stáří je 225 mil. let a horní hranice je195 mil. let.
Tribus - tribus, systematická jednotka.
Trichobotrie - chloupkovité struktury na vnějším povrchu těla pavoukovců. Předpokládá se, že rozlišují vibrace a proudění vzduchu.
Trichomatrické vidění - barva, které jsou viděny, jsou složeny ze tří základních barev.
Trochofora - primární larva kroužkovců žijící v mořském planktonu. Tělo má pokryté dvojitým prstencem řasinek, které slouží k pohybu a k přijímání potravy. Od tohoto základního typu trochofory se odvozují některé další typy larev vývojově pokročilejších bezobratlých živočichů (důkaz o jejich vzájemné příbuznosti)-
Trofické chování - potravní chování.
Trofie - úživnost vodního prostředí, je dána velikostí produkce organické hmoty a koncetrace kyslíku rozpuštěného ve vodě.
Troglobiont - jeskyní organismus.
Trombocyt - krevní destička.
Trombin - ferment působící srážení krve.
Tromboembolie - ucpání cévního průsvitu částicí (sraženinou např. embolie - vmetek, trombus - sraženina krevní), tím pádem porušení krevního zásobování (výživy), oblastí zásobování ucpanou cévou.
Trombosytropie - úbytek krevních destiček.
Trombóza - ucpání cévy krevní sraženinou (trombem), která vznikla na rozdíl od embolie na na místě ucpání cévy.
Trypanosoma - krevní parazit.
Tuber - hrbol.
Tuberkulum - hrbolek, místo svalového úponu na kosti.
Turgor - vnitrobuněčné (vnitrotělní) napětí.
Tympanální orgán - sluchový orgán, tvořený membránou citlivou na vibrace jenž je umístěn na zadečku či předních nohách kobylek, cikád a některých můr.
Tympanum - ušní bubínek.
Typová lokalita - (terra typica), místo, kde byl nalezen typový jedinec určitého taxonu.
Typový exemplář - konkrétní jedinec, podle kterého byl popsán určitý taxon.

U
Ubikvist - organismus žijící v nejrůznějších podmínkách v různých zeměpisných pásmech.
Urikotelie - vylučování kyseliny močové v pevné formě.
Urikotélní - živočichové ( plazi a ptáci ), kteří v játrech syntetizují téměř nerozpustnou kyselinu močovou a tuto vylučují v koncentrované až krystalické formě.
Urotélní - živočichové ( paryby, dospělí obojživelníci a savci), syntetizují v játrech močovinu, kterou jako rozpustnou látku vylučují s vodou.

V
Vagilní - živočichové - pohyblivý (opak sesilní).
Valence - platnost.
Valence ekologická - způsobilost druhu k životu v rozmanitých podmínkách prostředí.

X
Xanthofor - chromatofor, žluté a červené pigmentové buňky.
Xenobióza - bydlení živočišného druhu v obydlí (hnízdě), jiného druhu.
Xerofilní - bot. suchomilný.
Xerofyl - živočich, který snáší extrémně suché podmínky.
Xerofyt - suchomilná rostlina.
Xerothermní - přizpůsobený životu v teplém a suchém prostředí.
Xylobiont - organismus žijící ve dřevě.
Xylofág - živočich živící se dřevem.

Z
Zonálnost - pásmovitost vegetace ne Zemi, podmíněná makroklimatickými rozdíly ve směru rovnoběžek. Rozlišujeme klimatická pásma arktická, boreální (severská), temperátní (mírná), meridionální (středozemská), subtropická, tropická, na jižní polokouli austrální a antarktické.
Zoocenologie - nauka o společenstvech živočichů.
Zoocenóza - živočišné společenstvo.
Zoochlorea - zelená řasa žijící symbioticky v buňkách bezobratlých živočichů.
Zoocid - pesticid k hubení živočichů.
Zoofagní - živočichové živící se živočišnou potravou, masožravci.
Zoogamie - zvěrosnubnost - pyl je přenášen živočichy (zejména hmyzem - entomofilie).
Zoogeografie - věda o rozšíření živočichů na zemi.
Zoogeneze - vývoj živočišstva.
Zoochorní - rostliny přizpůsobené k rozšiřování semen nebo plodů živočichy .
Zoologie - nauka o živočišstvu.

Zpracoval Ivan Šrámek